Labutěnka
Labutěnka
Majitel labutěnky by měl patřit k lidem s otevřeným srdcem. Měl by být schopen porozumět duši zvířete, měl by ho umět ocenit a vážit si ho jako živého tvora. Jako vůdce "smečky" by měl být spravedlivý ale i důsledný při jednání se psem, nikdy by se neměl uchýlit k bezdůvodnému trestu či nekontrolovanému ventilování vlastní zloby. Labutěnky potřebují stejným dílem pána s přirozenou autoritou a stejným dílem parťáka do nepohody. Všechno dobré dokáží vrátit trojnásob. Dobře socializovaní jedinci jsou bezproblémovými členy rodin, hodí se k dětem a ke starším či osamělým lidem. Naopak méně odvážný psík potřebuje trpělivého a tolerantního majitele, který ho provede nástrahami života s pochopením pro poněkud křehkou dušičku. Mohou se uplatnit jako téměř neslyšitelní hlídači bytů, kteří případného zloděje nečekaně překvapí hloubkou svého hrdelního štěkotu.
Labutěnka čínský chocholatý pes
Líbí se vám slovo labutěnka? Vzbuzuje ve vás příjemný pocit? To je dobře, protože přesně vystihuje kouzlo i krásu dlouhosrsté variety plemene čínský chocholatý pes. Proč se budeme věnovat individuálně jen jedné varietě? Protože si takovou pozornost zaslouží, pro plemeno jako celek je z mnoha důvodů nepostradatelná a má mnohé nevšední vlastnosti, jaké u jiných plemen nenajdete.
Mnohým lidem labutěnka připomíná zmenšeninu afgánského chrta, jiným elegantní, ladnou, chvílemi až éterickou bytost. Sama o sobě je nesmírně atraktivní, líbivá, na první pohled zajímavá. Dnešní kvalitní jedinci představují v mnoha ohledech ideál krásy, ale vezměme to pěkně po pořádku.
Čínský chocholatý pes má ve standardu oficiálně uznané dvě rovnocenné variety. Neosrstěnou (naháč, hairless), která má tělo prakticky bez srsti, ale pro plemeno typický chochol na hlavě a osrstěné tlapky a konec ocasu, a pak varietu zcela osrstěnou (labutěnka, powderpuff), s dlouhou, jemnou srstí na celém těle. Termín labutěnka je českým ekvivalentem anglického powderpuff, což v překladu znamená pudrovátko nebo-li chomáček peří k nanášení pudru na pleť, a vyjadřuje požadavek na kvalitu její srsti. Ta má být dle znění standardu měkká a má vlát jako "závoj". Ale nebylo tomu tak vždy.
Kde se vzaly?
Jednoduchá genetická pravidla plemene praví: ze spojení dvou naháčů stejně tak jako ze spojení naháče a labutěnky se mohou narodit naháči i labutěnky, avšak při spojení dvou labutěnek se narodí výhradně labutěnky a nikdy žádný naháč. Gen pro lysost totiž nesou pouze jedinci bez srsti, a to včetně jistých rizik, s tímto genem spojených. Nezastupitelnou úlohou labutěnek je jejich podíl na zlepšování zdraví plemene a ověřený vliv na udržování jeho kvalitních vlastností. Bez labutěnek by časem nebylo krásných číňánků s bohatými chocholy na hlavách, nožkách a ocáscích. Chovatelům chvíli trvalo, než uvedené zákonitosti objevili a ověřili si je, ale v současné době už je dovedou výtečně využívat ve svůj prospěch.
V počátcích evidovaného chovu čínských chocholatých psů (v USA ve třicátých letech dvacátého století a v Anglii po roce 1965) nebyly labutěnky vůbec uznány jako součást plemene a osrstění jedinci vypadali spíše jako drsnosrstí teriéři než jako elegantní krasavci s nadýchanou srstí. Jejich "kabátek" měl vzhled rozježeného kartáče s drsnými chlupy. Ten mohl labutěnku na pudrování napodobit snad jen proti světlu kdy silnější chlupy trčící ze srsti nad obvod těla mohly připomínat povrch pudrovátka, jež se vyrábělo i z peří a také z něj přečnívala jednotliví pera. Osrstění jedinci postupně dosáhli svého nynějšího vzhledu teprve chovem se zvláštním zaměřením na zlepšení kvality srsti směrem k hebkosti a splývavosti.
Uznání dlouhosrstých jedinců jako samostatné variety, bylo poněkud problematické, protože se dlouholetí chovatelé naháčů hodně obávali konkurence elegantních osrstěných krasavců na úkor nezvykle vyhlížejících chocholatých psů bez srsti. Naštěstí se ukázalo, že obě variety jsou navzájem naprosto nepostradatelné a tak si zajistily skvělou budoucnost. V Anglii došlo k uznání osrstěné variety v roce 1984, v Americe roce 1985 současně se začleněním čínského chocholatého psa pod AKC. Pro FCI byl vzorem anglický standard z roku 1985 a tak svou pouť v Evropě, a tudíž i v naší zemi po roce 1990, zahájily obě variety společně. Díky prozřetelnosti chovatelů a kynologických funkcionářů je na výstavách v České republice i na Slovensku udělováno čekatelství CAC samostatně pro každou z variet, což je velkým přínosem pro chov i rozšíření plemene. Také Klub chovatelů naháčů ČR podporuje obě variety samostatným zadáváním titulu Klubový vítěz a Vítěz speciální výstavy, avšak o vítězství v plemeni soutěží naháči i labutěnky vždy společně, stejně tak, jako na mezinárodní úrovni o CACIB.
Vzhled = elegance
Labutěnka patří mezi malá, leč vysokonohá plemena, má pružné, dobře osvalené tělo se středně silnou kostrou. V ideálním případě měří 30 až 33 centimetrů v kohoutku a váží kolem 4 až 5 kilogramů. Tím se řadí k plemenům, která lze snadno kamkoliv 'transportovat. Její jemná srst velmi dobře snáší koupání a lze ji poměrně snadno udržovat v čistotě. Dominantou psa bývá přirozeně dlouhá, ušlechtilá a vysoce elegantní hlava. Chloubou by také měly být co nejtmavší jiskrné oči s bdělým výrazem. Nos může mít jakékoliv zbarvení, zato je striktně požadován pravidelný nůžkový skus. Specialitou labutěnek jsou uši. Zatímco v Americe trvají chovatelé na tom, aby labutěnky, stejně jako naháči, měly podle znění jejich standardu obě uši vztyčené, v Anglii a v Evropě je oficiálně také přípustné, a nejvíce rozšířené, ucho klopené. Vztyčené ucho může být ostříháno na krátko, jako například u jorkšírského teriéra. Dlouhý, vysoko nesený a mírně klenutý krk přispívá k neopakovatelné souladnosti každého jedince. Středně dlouhé až delší tělo, dostatečně široký a hluboký hrudník, čistě modelovaná ramena, dokonale utvářená oblá a svalnatá záda, pevné a dlouhé končetiny i úzké zaječí tlapky, to vše jsou předpoklady pro dlouhý, plynulý a prostorný pohyb labutěnky, při kterém zvláště vynikne krása vlající srsti. Obrázek dokresluje téměř rovný, vysoko nasazený ocas, nesený vzhůru nebo směrem ven. Z barevných variet srsti si vybere skutečně každý, protože přípustný je jakýkoliv odstín z barevné škály nebo jeho kombinace. Nejčastěji se vyskytuje bílá, krémová a plavá, mezi zajímavé patří šedá, černobílá či stříbrošedá a mezi zvláštnosti např. čistě hnědá, trikolorní nebo černá s pálením. Srst labutěnky je vždy vizitkou majitele a není nic krásnějšího, než pohled na psíka s nadýchanou vlající srstí, která se na slunci až třpytí čistotou. Při použití moderních kosmetických prostředků, jako jsou kvalitní šampony, kondicionéry, rozčesávače a hydratační výživné spreje, je péče o jemnou, dlouhou srst labutěnky příjemnou zábavou. Při venčení v terénu nebezpečném dlouhé srsti, například v poli plevelu s bodláky nebo v hustém lese, lze použít speciální lehkou kombinézu, která srst spolehlivě ochrání i proti zacuchání. Pro výstavní účely se upravuje pouze čenichová partie a malá část krku, podobně jako u pudla Běžná péče o srst zahrnuje důsledné vyčesání zhruba dva až třikrát do týdne, v závislosti na kvalitě srsti, a koupání dle potřeby.
Proč si vybrat labutěnku?
Bez záměru jakkoliv ubrat na atraktivitě jiným středně až dlouhosrstým plemenům ze stejné kategorie je nutno konstatovat, že osrstěná varieta čínského chocholatého psa má řadu výhod. Na rozdíl od jezevčíků nemá potíže s páteří, protože má ideální tvar těla, uzpůsobený efektivnímu pohybu. Na rozdíl od pekinézů, japan-chinů, tibetských španělů, shih-tzu, lhasa-apso a jiných plemen se zkrácenou čenichovou partií se jí dobře dýchá, neboť má přirozený tvar hlavy se správným poměrem čenichové a lebeční části. Na rozdíl od bišonků se její srst nemusí pravidelně upravovat střihem, oproti maltézáčkůmi její chlupy nesahají až na zem, na rozdíl od boloňských psíků vypadá vcelku upraveně i při průměrné péči o srst, oproti havanským psíků či lhasaapso dobře vidí, protože se jí srst nečeše přes oči, cotoni de Tulear vyžadují téměř každodenní péči o srst ... Ještě nejste rozhodnutí? Nevadí. Oproti malým kníračům se nemusí trimovat, před malými hladkosrstými pinči má výhodu v srsti, která jí chrání před chladem, oproti teriérům má "měkčí" povahu, netrpí problémy se záněty spojivek, protože má přiléhavá oční víčka, nemá problémy s kůží (jako třeba sharpeiové), protože její srst lze snadno udržovat v čistotě, na rozdíl od papilonů nemá dispozice pro luxaci čéšek ani není ohrožena problémy miniaturních plemen jaké mají například čivavy. Při výběru ideálního pejska by byl labutěnce určitě nejblíže kavalír king Charles španěl, ale jeho jinak vhodnou volbu komplikuje riziko chorob srdce či dysplazie kyčelních kloubů. V každém případě je nezbytné koupi štěněte dobře zvážit a předem se informovat na podrobnosti o chovu a jeho držení.
Vlastnosti labutěnky
Přestože jí atlasy plemen psů někdy řadí dokonce mezi trpasličí společenská plemena vypadá jako skutečný pes a je možné se ní účastnit různých kynologických aktivit (flyball, agility, základní výcvik, coursing, canisterapie atd.). Nezanedbatelné jsou též výstavy psů, kde si stále populárnější čínští chocholatí psi hbitě razí cestu k největším vítězstvím. Sama o sobě štěká labutěnka střídmě a většinou jen tehdy, je-li to skutečně třeba. Je živá, hbitá, mrštná, převelice rychlá, bez problémů doskakuje na jakékoliv překážky ve výšce, téměř leteckým způsobem zvládá skoky do dálky, rychle a vytrvale běhá, dobře se učí a je velice chytrá. Při překonávání překážek používá silné zadní nohy jako odrazovou sílu, na stůl či židli často vyskočí bez rozběhu, prakticky z jednoho místa. Při skocích do dálky uplatňuje svou dynamiku a vzduchem plachtí s až ohromující energií. V okamžiku dopadu je ihned schopná dalšího odrazu do jiného směru. Labutěnky, stejně jako naháči, se dokáží na dlouhou dobu zabavit sami. Společenství dvou a více labutěnek pak nepostrádá umění věhlasného fotbalového týmu ani projev baletu Národního divadla.
Kdo se k ní hodí?
Majitel labutěnky by měl patřit k lidem s otevřeným srdcem. Měl by být schopen porozumět duši zvířete, měl by ho umět ocenit a vážit si ho jako živého tvora. Jako vůdce "smečky" by měl být spravedlivý ale i důsledný při jednání se psem, nikdy by se neměl uchýlit k bezdůvodnému trestu či nekontrolovanému ventilování vlastní zloby. Labutěnky potřebují stejným dílem pána s přirozenou autoritou a stejným dílem parťáka do nepohody. Všechno dobré dokáží vrátit trojnásob. Dobře socializovaní jedinci jsou bezproblémovými členy rodin, hodí se k dětem a ke starším či osamělým lidem. Naopak méně odvážný psík potřebuje trpělivého a tolerantního majitele, který ho provede nástrahami života s pochopením pro poněkud křehkou dušičku. Mohou se uplatnit jako téměř neslyšitelní hlídači bytů, kteří případného zloděje nečekaně překvapí hloubkou svého hrdelního štěkotu.
V žádném případě nepatří do kotce bez častého kontaktu s člověkem. Čínský chocholatý pes bez dostatku lidského kontaktu je pouhou polovinou psa - tou fyzickou. Nepodporovaná citlivá stránka jeho povahy v sebeobraně organismu zakrní a jinak třeba krásném psu zůstanou jen matné oči bez výrazu, jakoby zasněný pohled od dálky a chování založené na základním principu -přežít. Na povely reaguje téměř strojově a svou náladu nemá důvod dávat najevo, nebot' je stále stejná -nijaká, prázdná, uzavřená do sebe, smutná. Tohle ale nechceme, viďte.
Kam pro štěně?
Garantem čistokrevného chovu čínských chocholatých psů v České republice je Klub chovatelů naháčů ČR, který prostřednictvím poradců chovu a proškolených kontrolorů provádí kontroly všech narozených vrhů u svých členů. Obrátíte-li se na funkcionáře klubu, jistě vám rádi pomohou, poradí jak nejlépe dovedou a předají kontakty na chovatele. Protože si vás labutěnky svým šarmem a jedinečností zaručeně získají, tlumočíme nakonec důležité doporučení poradkyně chovu tohoto plemene:
"Kupte si nejlepší štěně s průkazem původu jaké si můžete dovolit. 'Levné' štěně bez rodokmenu vás po sečtení výdajů za veterináře a za odborné rady s problémovým chováním psa může stát mnohonásobně více než štěně s rodokmenem, o vašem zklamání a smutku celé rodiny ani nemluvě."